Za svou téměř pětiletou existenci si galerie Garáž vydobyla pevnou a velmi osobitou pozici v prostředí zlínské kulturní scény. Akce či „činy“ pořádané V. Skácelem, který je ztělesněním umělce, galeristy a kurátora v jedné osobě, mají svou specifickou a nezaměnitelnou atmosféru, která vychází ze Skácelových názorů na estetiku umění a svým způsobem i na estetiku života. Jedinečnost Garáže tkví v tom, že se zde tyto dvě roviny estetična navzájem prolínají a vytváří celek. Právě to dělá z Garáže místo, které stojí v určité opozici ke klasickým galeriím a ke klasické prezentaci umění, která je dnes víceméně spojena s trhem umění a s oblastí marketingu. Galerie Garáž si v tomto kontextu klade jiné nároky: chce prezentovat umění jako proces, jako čin, jako hru, jako možnost k setkání, k prolínání forem, názorů a pohledů. Garáž se tak stává nepostradatelným nezávislým prostorem, který každé město potřebuje pro svobodnou interakci ve sféře kultury a ve svém důsledku i ve sféře estetiky života samotného.

Filip Machač, Berlín, 2017

 In its 5 - year existence Gallery Garáž has gained a strong and very distinctive position within the cultural spheres of Zlín. Gallery owner V. Skácel represents an artist, a gallerist and an art curator all at the same time. Events a.k.a. “Acts”, organized by V. Skácel, have their specific and unmistakable atmosphere, that mirrors Skácel’s outlook on art aesthetics as well as life aesthetics. The uniqueness of Garáž lays in these two levels of aesthetics that fade into one another and together create a unity. That is what makes Garáž a place that stands out, a place that is quite the opposite of classic art galleries and their classical presentation of art, which is connected with the art marketplace and marketing these days. Gallery Garáž has different demands; Garáž wants to present art as a process, as an act, as a play, as an opportunity, as a place where art forms blend; where people meet, discuss their opinions and points of view. Garáž is becoming an indispensable and independent environment that every city needs for free interaction in the art sphere, and consequently in a life aesthetic as well.

Filip Machač, Berlín, 2017